310. československá stíhací peruť byla první, zřejmě nejslavnější a určitě nejúspěšnější naší stíhací jednotkou v řadách RAF během II. světové války...
No. 310th (Czechoslovak) Fighter Squadron RAF
Její jádro bylo zformováno dne 10. 7. 1940 v karanténním táboře Innsworth Lane u Gloucestru a o dva dny později její personál, evakuovaný před nedávnem z poražené Francie, přijel na svou první válečnou základnu, letiště Duxford v hrabství Cambridgeshire v operační oblasti 12. skupiny Fighter Command RAF. Pro počáteční období byla velitelská místa zdvojena: jednotce velel S/Ldr A. Hess, kterého za britskou stranu dubloval S/Ldr G.D.M. Blackwood. Od 19. 7. 1940 byla peruť vyzbrojována stíhačkami Hawker Hurricane Mk. I, na nichž pod vedením britských instruktorů neprodleně zahájila výcvik. Valná část jednotky jej ukončila již 17. 8., kdy byla prohlášena za bojeschopnou. Zanedlouho je vržena do prudkých vzdušných bojů na jihu Anglie, které si později vysloužily název "Bitva o Británii". "Třistadesítky si v ní vydobyla nehynoucí slávu a v tomto období také dosáhla většiny svých vzdušných vítězství.
Svůj první boj nad Anglií vybojovala 26. 8. 1940, kdy se poblíž Clactonu utkala se skupinou Dornierů Do 17 eskortovaných stíhacími Messerschmitty Bf 109 a Bf 110.
Cílem německého svazu bylo letiště Hornchurch. V prudkém boji piloti sestřelili dva Do 17 od útvaru III./KG 2 a jeden Bf 110 od III./ZG 26. Vlastní ztráty činily dva Hurricany zničené a dva poškozené; dva piloti utrpěli zranění.
I v následujících týdnech se aktivně zapojovala do tvrdých vzdušných utkání nad jižní Anglií a odnášela si další vítězství. 31. 8. 1940 se poblíž Hornchurche utkala se svazem Do 17 od II./KG 3 doprovázených stíhacími Bf 109. Po boji jí byly přiznány čtyři sestřely Do 17 a dva Bf 109 při ztrátě dvou Hurricanů. V jednom z nich našel smrt P/O J. Štěrbáček, který se stal prvním čs. letcem padlým ve službách RAF. 3. 9. peruť opět napadla svaz Do 17 od útvaru KG 2 krytý silnou skupinou Bf 110 ZG 2 a ZG 26 a směřující k letišti North Weald. Při ztrátě jednoho stroje a jednoho zraněného pilota bylo peruti přiznáno pět sestřelů Bf 110 od I./ZG 2 a jeden Do-17.
V té době začala operovat ve svazku prvního experimentálního stíhacího wingu, nazývaného podle jeho velitele S/Ldr D.R.S. Badera jako Bader Wing (případně Big Wing, 12 Group Wing či Duxford Wing). Útvar byl z počátku tvořen perutěmi č.242, 310 a 19, k nim se zanedlouho přidaly ještě perutě č.302 a 611. Ve svazku wingu zasáhla 310. peruť 7.9. do boje v průběhu prvního velkého denního náletu Luftwaffe na Londýn. Při vlastních ztrátách jednoho zničeného a jednoho poškozeného stroje a jednoho těžce zraněného pilota ji Fighter Command přiznalo sestřelení čtyř Bf 110, jednoho He 111 a jednoho Bf 109. O dva dny později zasáhla proti dalšímu náletu na Londýn, přičemž dva její piloti sestřelili dva Bf 110, jeden He 111 a jeden Do 17. Sami ztratili tři stroje a jednoho pilota. Nemalou měrou se podílela i na rozbití dvou silných německých výprav nad Londýnem onoho historického 15. září 1940, které je dodnes oslavováno jako "The Battle of Britain Day". Přiznané skóre z obou bojů činilo šest Do 17 a dva He 111. Dva piloti byli sestřeleni stíhacími Bf 109 od Stab./JG 26, ale oba se stačili spasit na padácích. Tři dny na to peruť spolu s wingem zadržela další německou výpravu a bez jediné vlastní ztráty jí bylo přiznáno šest sestřelených Do 17. Zářijové boje uzavřelo utkání s Bf 109 nad Canterbury s nerozhodným výsledkem 1:1. Stalo se tak 27. 9. 1940. Od srpna až do konce října 1940, kdy podle britských historiků skončila bitva o Británii, vykonali piloti perutě 938 bojových startů a nalétali 971 operačních hodin. Přiznané skóre činilo 40 a ½ sestřelů jistých, 11 pravděpodobných a 6 poškozených strojů Luftwaffe. Za totéž období musela peruť odepsat 14 Hurricanů zničených a 12 poškozených. Čtyři piloti zahynuli a osm utrpělo zranění. Nicméně i poté boje nad Anglií pokračovaly. K poslednímu většímu utkání v roce 1940 se dostala 5. 11., kdy byla poblíž Canterbury neočekávaně překvapena skupinou Bf 109 od III./JG 26. Aniž se piloti dostali ke střelbě, překvapivému útoku padly za oběť čtyři její Hurricany. Ke ztrátám na životech však nedošlo.
V zimě 1940/1941 aktivita Luftwaffe pro nepřízeň počasí poněkud polevila. Němci útočili převážně v noci, a proto se i 310. peruť při nedostatku speciálních nočních stíhacích jednotek zapojila do nočních akcí "Fighter Night". V této činnosti pokračovala bez výraznějších úspěchů až do poloviny roku 1941. V té době již v čele jednotky stál S/Ldr F. Weber (od 28.2.1941), kterého za britskou stranu od 1.1.1941 zastupoval nový britský velitel S/Ldr J. J. Jefferies-Latimer, DFC. V březnu 1941 začala vyměňovat starší Hurricany Mk. I za stroje novější verze Mk. IIA.
26. 6. 1941 se z Duxfordu přesunula na základnu Martlesham Heath v Suffolku na východoanglickém pobřeží, kde se jejím denním chlebem staly především "Conwoy Patrols". Od 7. 7. téhož roku, kdy odešel její britský spoluvelitel, byla až do konce války plně pod československým velením. V Martlesham Heath nesetrvala 310. peruť příliš dlouho, neboť již ve dnech 18. - 20. 7. 1941 došlo k jejímu přesunu do Skotska, kde měla odpočívat a přezbrojit se na modernější a výkonnější stroje Supermarine Spitfire. Jejím novým působištěm se stalo letiště Dyce v hrabství Aberdeen-shire. Současně je část perutě detašována na letiště Montrose. Od 21. 10. 1941 začala být z Hurricanů přezbrojována na Spitfiry Mk. IIA, které byly záhy staženy, a od 15. 11. 1941 je začala nahrazovat verzí Mk. VB. Ke kompletnímu přezbrojení došlo 31. 12. 1941 a jednotka zahájila dlouhý přesun zpět na jih Anglie. Přemístila se do Perranporthu v hrabství Cornwall v operační oblasti 10. skupiny Fighter Command. V zimě 1941/1942 odtud prováděla především "Convoy Patrols", kryla návraty fotoprůzkumných Spitfirů, vracejících se ze snímkování přístavu Brest a sporadicky podnikal akce "Roadstead" (útoky na námořní cíle) v oblasti Bretaně. Dnem 7. 4. 1942 se novým velitelem jednotky stal S/Ldr F. Doležal, DFC. Jediného potvrzeného sestřelu na tomto působišti dosáhla 310. peruť 28. 4. 1942, kdy dva její piloti sestřelili nad Bristolským zálivem průzkumný Ju 88 od útvaru 3.(F)/123.
V rámci zformování československého stíhacího wingu (složeného z čs. perutí č. 310, 312 a 313) se 310. peruť přesunula 7. 5. 1942 na základnu Exeter v Devonu. Odtud také první oficiální název útvaru - Exeter (Czechoslovak) Wing. Od té doby - s výjimkou kratších přestávek - operoval peruť společně s ostatními čs. stíhacími jednotkami. Hlavní operační náplní wingu se staly doprovody Bostonů, Whirlwindů a Hurrybomberů na cíle v Bretani (operace "Circus", "Ramrod" a "Roadstead"); později se partnery čs. stíhačů staly i Ventury, Fortressy, Liberatory a Mitchelly. V menší míře jednotka prováděla též hloubkové útoky na pozemní cíle (akce "Rhubarb"). Jednotlivé perutě se střídaly v držení pohotovosti na pobřežním letišti Bold Head.
První větší utkání (se skupinou Fw 190 od III./JG 2) v novém působišti absolvovala 310. peruť již 5. 6. 1942 při doprovodu Bostonů nad letiště Morlaix. Pět dní poté poskytla ochranu Bostonům směřujícím na základnu v Lannionu, přičemž došlo k ostré šarvátce s útočícími Fw 190 od I. a III./JG 2. Bez vlastních ztrát jí byly přiznány tři sestřely Fw 190. 23. 6. opět doprovázela Bostony nad Morlaix a ohlásila sestřel dalšího stroje tohoto typu (od III./JG 2). Jeden její pilot byl sestřelen jiným FW 190 od III./JG 2, jehož pilot však omylem přistál na britské půdě.
Kromě útočných akcí se jednotka věnovala rovněž hlídkovým letům nad konvoji a ve dnech 16. 6. a 12. 7. 1942 její piloti přitom sestřelili dva Ju 88 od 3.(F)/123. Od 19. 7. téhož roku začala dosavadní výzbroj v podobě Spitfirů Mk. VB doplňovat též verzí Mk.VC.
Svou největší akci roku 1942 absolvovala 19. 8., když se spolu s 312. perutí z Redhillu podílela na operaci "Jubilee", kombinovaném nájezdu na francouzské přístavní město Dieppe. Toho dne provedla celkem tři akce, svedla řadu úspěšných soubojů a neztratila ani jeden stroj. 28. 8. její velitel ve spolupráci s velitelem čs. wingu sestřelil v Exmoughu průzkumný Bf 109 pocházející od jednotky 1.(F)/123.
I v dalších měsících podnikala 310. peruť v rámci čs. wingu útočné operace nad severozápadní Francií, ale vzhledem k zastarávající výzbroji Spitfirů Mk.VB/VC se nedokázala více prosazovat proti stále novějším verzím Fw 190 od útvaru JG 2 "Richthofen". Například 29. 1. 1943 doprovázela s wingem Bostony nad viadukt v Morlaix a z utkání s Fw 190 od III./JG 2 ohlásila dva sestřely. Zaplatila za to ztrátou dvou strojů i s piloty. 27. 2. téhož roku, při doprovodu Fortressů a Liberatorů nad Brest, se nevrátily další dva stroje, aniž peruť způsobila útočícímu útvaru III./JG 2 nějaké ztráty. V té době (od 15. 1.) již v čele jednotky stál S/Ldr E. Foit, DFC.
V důsledku velkých ztrát, únavy a nedostatku záloh musel být wing v červnu 1943 odsunut na operační odpočinek do Skotska. 310. peruť v rámci tohoto opatření vyměnila letiště Exeter za letiště Castletown v hrabství Caithness. Určitou dobu její část držela také hotovosti na letišti Sumburgh na Shetlandech. Tam tento detašmán operoval s výškovými Spitfiry HF.Mk.VI. které vzlétaly proti strojům Luftwaffe, provádějící fotoprůzkum zátoky Scapa Flow, kde kotvila Home Fleet. K utkání s těmito protivníky však nedošlo.
K útočným akcím na jihu se peruť vrátila (opět se Spitfiry Mk.VB/VC) na podzim 1943, když se 21. 9. 1943 přesunula na základnu Ibsley v Hampshiru. V rámci wingu s 312. a 313. perutí odtud doprovázela Maraudery, Mitchelly, Bostony, Havocy a Mosquita od 9. USAAF a 2. TAF nad cíle ve Francii. Šlo hlavně o útoky na letiště a přístavy. Již 24. 9. 1943 Ibsley (Czechoslovak) Wing doprovázel nad letiště Poulmic-Lanvéoc svaz Mitchellů a nad Brestem se utkal se skupinou dvoumotorových Bf 110 od útvaru II./ZG 1. Velitel letky "B" 310. perutě sice jednoho z protivníků ve spolupráci s dalším pilotem sestřelil, ale sám to zaplatil životem.
Dnem 8. 11. 1943 nastala další etapa její činnosti. Čs. wing byl totiž zařazen do příprav na plánovanou invazi do západní Evropy. Dnem 7. 1. 1944 byl jako 134. čs. Airfield (později 134. čs. wing) zařazen do sestavy 84. skupiny 2. TAF, tedy uskupení určenému k podpoře invazních vojsk. 13. 1. téhož roku přebral velení 310. perutě S/Ldr H. Hrbáček, DFC a pod jeho velením začala jednotka od 20. 1. přebírat nové a moderní Spitfiry LF.Mk.IXC. Po dokončení přezbrojení se celý útvar přestěhoval 20. 2. 1944 na svou novou základnu Mendlesham v Suffolku, odkud začal opět doprovázet Maraudery nad Francii a Belgii. Nesetrval zde však příliš dlouho, neboť již ve dnech 3.- 4. 4. 1944 došlo k jeho přesunu na polní letiště Appledram v Sussexu. I odtud podnikala 310. peruť se 134. wingem útočné sweepy nad Francií, k nimž se záhy přidružila i další činnost - střemhlavé bombardování vybraných cílů ve Francii, jako například železničních křižovatek, odpalovacích ramp zbraní V1 (tzv. "Noballs") aj. Dne 21. 5. 1944 se peruť účastnila masového úderu proti pozemním cílům v Normandii a utrpěla přitom těžké ztráty - tři její Spitfiry byly sestřeleny flakem a ztraceny i s piloty, včetně velitele peruti. Na jeho místo nastoupil S/Ldr. V. Raba.
Letci z 310. perutě při briefingu před akcí...
Invazní období znamenalo pro 134. čs. wing i jeho perutě značné vytížení. Jen za červen 1944 310. peruť vykonala převážně v rámci hlídek nad bojištěm v Normandii celkem 626 bojových startů (přípustná norma činila 480 startů) a sestřelila tři Fw 190. V té době (od 13. 6.) začala přebírat i novou výzbroj v podobě Spitfirů LF.Mk.IXE, s nimiž se 22. 6. přesunula do Tangmere a pak ve dnech 28.- 29. 6. 1944 operovala také z kontinentálního letiště B-10 u obce Plumentôt poblíž Caen.
Po vynětí 134. čs. wingu ze sestavy 2. TAF a po jeho přeřazení k ADGB v důsledku nedostatku záloh (došlo k tomu 3. 7. 1944) se 310. spolu s ostatními čs. perutěmi přesunula do Lympne v Kentu do oblasti 11. skupiny ADGB. Tam byla přezbrojena na Spitfiry F.Mk.IX. Během týdenního pobytu v Lympne prováděla jak doprovody Lancasterů a Halifaxů nad Francii, tak se i podílela na potírání bezpilotních střel V1, z nichž čtyři sestřelila. 11. 7. 1944 byla odeslána na odpočinek do Digby v hrabství Lincolnshire v oblasti 12. skupiny ADGB, kde přebrala vysloužilé Spitfiry LF.Mk.VB. její část byla detašována také v Hutton Cranswicku v Yorkshiru. jedinými útočnými akcemi podnikanými perutí v tomto období byly "Rangery" nad okupovaným Nizozemím. Při jednom z nich, provedeném 8. 8. 1944, dvojice pilotů sestřelila na německo- nizozemských hranicích noční stíhací Do 217. Jak se ukázalo, bylo to nejen poslední vzdušné vítězství nad letouny Luftwaffe u 310. peruti, nýbrž i poslední sestřel letadla provedený čs. letci na západním bojišti.
27. 8. 1944 se 310. peruť vrátila na jih a byla umístěna na základně North Weald v Essexu, kde převzala Spitfiry verze F.Mk.IX. Od té doby až do konce války podnikala takřka výhradně dálkové doprovody Lancasterů a Halifaxů na cíle v Nizozemí, Francii, Belgii a především v Německu. Ve dnech 17.- 26. 9. 1944 se rovněž podílela na vzdušné podpoře operace "Market Garden" v Nizozemí. To byl už (od 15. 9.) v čele jednotky její poslední válečný velitel S/Ldr J. Hartman. ke vzdušným bojům s letouny Luftwaffe v závěru války docházelo jen ojediněle. Dne 29. 12. 1944 se s týmiž úkoly přesunula na svou poslední válečnou základnu v Manstonu v hrabství Kent. Protože s postupující frontou se vzdalovaly i cíle náletů Bomber Command od základny čs. wingu na britských ostrovech, užíval útvar ke svým akcím i předsunutá polní letiště na kontinentě, např. B-65 Maldegem, B-67 Ursel, B-86 Helmond či B-90 Petit Brogel. Poslední významné akce na západní frontě, operace "Varsity" (spojenecké překročení Rýna) se účastnila 310. peruť 24. 3. 1945. Závěrečný doprovod Lancasterů a Halifaxů, které bombardovaly stále ještě odolávající pobřežní baterie ve Wangerovge na Fríských ostrovech, provedla 25. 4. 1945.
Po ukončení války 310. peruť očekávala sovětské povolení příletu do vlasti a čas si krátila především simulovanými souboji s americkými Mustangy a Thunderbolty. Při jedné z takových příležitostí se 15. 6. 1945 srazily nad mořem u Suffolku dva její stroje. Zatímco z prvního pilot vyskočil padákem, druhý letec zahynul. W/O J. Landsman se tak stal posledním čs. stíhačem padlým ve službách RAF za II. světové války. Před návratem domů byl celý wing přezbrojen na Spitfiry LF.Mk.IXE, zakoupených čs. vládou pro nově budované letectvo v Československu. S těmito stroji se 310. peruť vrátila spolu s 312. a 313. perutí dne 13. 8. 1945 do Prahy. Na Ruzyňském letišti však setrvala jen do 14. 9., kdy došlo k jejímu přesunu do Kbel. Dnem 15. 2. 1946 přestala de iure existovat jako jednotka RAF. Z její podstaty byly však ve Kbelích zformovány dva stíhací pluky č.10 a 12, které byly základem pro budovanou 1. leteckou divizi čs. letectva.
Během své pětileté válečné existence se 310. čs. stíhací peruť stala nejdéle existující a také nejúspěšnější československou stíhací jednotkou v RAF. Vykonala 9027 bojových vzletů a nalétala 15673 operačních hodin. Ve vzdušných bojích jí bylo přiznáno 54 a ½ jistých sestřelů letounů (plus 4 střely V1), 20 sestřelů pravděpodobných a 32 poškozených. V jejích řadách se vystřídalo celkem 166 pilotů, z toho 158 Čechoslováků, 7 Britů a 1 Polák. Bojové úspěchy byly zaplaceny 31 padlými piloty a 4 zajatými. Do svého erbu vetkla "tristadesítka" českého lva s heslem "WE FIGHT TO REBUILD" (Bojujeme, abychom znovu vybudovali). Motto, které její příslušníci naplnili vrchovatou měrou.
Zdroj: Článek Jiřího Rajlicha a Dr. Jiřího Sehnala, otištěný v časopisu Historie a plastikové modelářství (7. číslo, ročník 1992)
Do elektronické podoby převedl: 310_Falcon
