Katastrofa v Bombaji

   Na počátku roku 1944, přestože se průběh války začal neúprosně vyvíjet v neprospěch japonského panství v Pacifiku, Japonci i nadále okupovali Barmu a chystali se k rozhodnému kroku přes indické hranice. Kdyby se jim podařilo porazit Spojence, nic by již jejich armádám nebránilo v tom, aby zaplavily úrodné nížiny Bengálska a snadno dobyly přístav Kalkatu.

   Japonský útok, který začal v únoru 1944, si kladl za svůj primární cíl dobýt Imphál a Kóhimu na úpatí Ásámu. Japonci předpokládali, že příchod monzunů zabrání jakémukoliv účinnému zásahu spojeneckých vojsk. První útok vedlo šest japonských divizí a rozvinul se v zuřivou bitvu. Ačkoliv Spojenci měli japonskou ofenzívu pod kontrolou, byla situace po několik týdnů kritická. Během této rozhodující fáze se Britové spoléhali především na neustávající tok materiálních zdrojů životně důležitým přístavem Bombají na západním pobřeží Indie. Byly tu překládány vojenské zásoby z obchodních lodí do letadel a vlaků, jež je pak rozvážely po celé Indii.

   V pátek 14. dubna 1944 přístav Bombaj do posledního místečka zaplnila obchodní plavidla všech možných národností. Nedlouho předtím připlula i SS Fort Stikine, nákladní loď o výtlaku 7142 tun, která opustila Liverpool o sedm dnů dříve naložená municí, výbušninami, zásobami a letadlem. Rovněž na palubě nesla zlatou cihlu o hodnotě dvou miliónů liber, určenou na podporu indického hospodářství. Kolem půl druhé odpoledne se přístavní dělníci, kteří vykládali loď, vrátili po polední přestávce, aby pokračovali v práci. Když vstoupili na loď, kdosi si všiml kouře vycházejícího z druhého nákladového prostoru na straně blíže přístavní hrázi a vyhlásil poplach.

   Jakmile přístavní dělníci urychleně opustili loď, hasiči natáhli přes přístavní hráz hadice a začali čerpat vodu na místo, odkud vycházel kouř přímo z ventilátorů. Byla snaha se spojit s vedením hasičů, ale díky jakýmsi zmatkům a dočasnému přerušení spojení si velitelství hasičů neuvědomilo, že loď je plná výbušnin. Proto na místo vyslali jen slabou posilu.

   Mezi zbožím na palubě Fort Stikine se nalézalo i značné množství rybího hnojiva. Z nějakého důvodu, snad že s rostoucí teplotou vydávalo odpuzující zápach, dostali přístavní dělníci příkaz vrátit se na loď a nejprve vyložit tuto část nákladu. Smrtící náklad výbušnin zůstal prozatím nedotčen.

   Zdroj ohně se nyní již podařilo identifikovat. ,Oheň se vznítil mezi asi 9000 žoky bavlny naloženými na loď v Karáčí. Přímo pod žoky bavlny byly uskladněny bedny s granáty a municí do menších zbraní a na žocích leželo několik tisíc kubických stop dřeva, zatímco horní část druhého nákladového prostoru obsahovala výbušniny. Od prvního okamžiku, kdy byl oheň zpozorován, uplynula téměř hodina a teprve nyní si velení hasičů uvědomilo, že mají co do činění s plovoucí bombou. Všechna dostupná čerpadla převeleli na místo, ale v té době se již oheň vymkl kontrole.

   Důstojník z armádních skladů sešel dolů, aby si prohlédl výbušný náklad. Vrátil se s chmurným výrazem ve tváři a podal hlášení veliteli lodě, kapitánu A. J. Naismithovi. Doporučil mu, aby loď okamžitě potopil. Byl tu však jeden problém. Vzdálenost mezi kýlem lodi a dnem přístavu činila pouhé čtyři stopy. I kdyby ji její posádka potopila, nenabere ani tolik vody, aby se zaplavila spodní část druhého nákladového prostoru. Jediným možným řešením bylo odvézt ji na otevřené moře a potopit tam.

   Toto řešení však vyžadovalo čas a ten hasiči rozhodně neměli. Pak následovala hodina váhání a nerozhodného přešlapování. Přístavní dělníci pokračovali ve vykládání rybího hnoje a dalšího zboží. Nikdo se nepokusil evakuovat okolní přístav, ve skutečnosti málokterá posádka vedle stojících lodí si uvědomovala, že Fort Stikine nese na palubě výbušný náklad. Lodě převážející výbušniny byly označeny červenými vlajkami signalizujícími nebezpečí. Takovouto vlajku však Fort Stikine neměla.

   Na jednom z poblíž stojících plavidel, norské nákladní lodi Belray, mladý schopný námořník Roy Hayward, který bojoval s ohněm během náletů na Londýn, uviděl plameny vycházející z lodě, jež najednou změnily barvu na žlutohnědou, a pochopil, co to znamená. Tuto barvu způsobilo hoření výbušnin. Varovně vykřikl a skryl se za dělo své vlastní lodi. Za okamžik z hořící lodě vyšlehl sloup ohně doprovázený hrozivou explozí. Výbuch prošel horizontálně postranní částí lodě až na přístavní hráz, kde zapálil skladiště a ostatní budovy.

   Roztřepené kovové části vymrštěné jakoby z ohromného děla srážely vše, co jim přišlo do cesty. Když došlo k výbuchu, stál kapitán Naismith spolu se svým hlavním důstojníkem na přístavní hrázi. Žádného z nich již nikdo nespatřil, oba prostě zmizeli. Třetí muž, jenž stál s nimi, námořní trosečník z bombajské pobočky společnosti Lloyd's, měl výbuchem servány šaty do poslední nitky. Jakoby zázrakem nebyl jinak zraněn.

   Na samotné lodi zahynulo 66 hasičů a 80 jich utrpělo zranění. Přímo za zádí Fort Stikine kotvila loď Japalanda o výtlaku 5000 tun. Velká vlna vzniklá explozí zdvihla její příď šedesát stop nad hladinu. Loď se několikrát otočila jako dětská káča a přídí dopadla na jednu z budov přístavu. Letící kovové úlomky a trosky z Fort Stikine způsobily smrt mnoha námořníků na okolních lodích, včetně Belray. Roy Hayward, zděšený, ale nezraněný, se okamžitě vztyčil a dal se do záchranných prací, pomáhal zraněným na břeh, odkud byli všemi dostupnými prostředky převáženi do nemocnice. Během záchranných prací došlo ke druhému, daleko většímu výbuchu, který roztrhl již poškozenou Fort Stikine. Ohromný sloup ohně a kouře vylétl do výše několika tisíc stop a vynesl s sebou tuny kovu - včetně zlatých cihel -, jež spadly na přístav a přilehlé město. Hořící bavlna, síra a pryskyřice vylétávaly do skladišť a obytných domů na vzdálenost více než půl míle, všechno zapalovaly, takže přístav byl celý obklopen ohněm.

   Velitel bombajských hasičů Norman Coombs zachoval chladnou hlavu a účinně uprostřed této spouště zasahoval. Přikázal bombajským vojenským jednotkám, aby se pustily do boje s ohněm v přístavu, a jeho vlastní lidé se vydali na pomoc městu. V nemocnici St. George potřebovalo chirurgický zákrok více než 250 obětí a 200 dalších bylo ošetřeno s menšími zraněními. Nikdy se nepodařilo určit přesný počet mrtvých, neboť někteří prostě zmizeli. Některé zdroje uvádějí až 1200 mrtvých. Po několik dní se tisíce vojáků, námořníků a letců pokoušely přemístit výbušniny ze zasažených doků do bezpečí. Přitom se vydávaly velkému nebezpečí, neboť munice neustále ve zbytcích hořících skladišť vybuchovala. Během noci a následujícího dne bylo šestnáct dalších lodí, z nichž mnohé obsahovaly výbušniny, odtaženo na otevřené moře.

Plánek bombajského přístavu před expolozí s označením pozice kotviště Fort Stikine

   Materiální škody dosáhly ohromných rozměrů. Nejméně 27 lodí bylo potopeno, zničeno ohněm nebo vážně poškozeno a všechny budovy doků rozmetány. Tři závěsné mosty na vstupu do přístavu byly částečně vyrvány ze svých základů a rozprášeny do všech stran. Na 10 000 britských a indických vojáků i civilistů šest měsíců odstraňovalo trosky a uvádělo přístav opět do provozu. Zničení Bombaje patřilo k jednomu z nejpřísněji utajovaných válečných tajemství. Teprve roky po válce oficiální zdroje uveřejnily podrobnosti o způsobených škodách, a to jen velice opatrně.

Pozice lodí po výbuchu
   Během dlouhotrvajícího zkoumání příčin požáru na Fort Stikine se nikdy nepodařilo dát jednoznačnou odpověď, ačkoliv nejvíce přicházela v úvahu sabotáž. V té době působila v Indii celá řada projaponských frakcí, a jelikož japonská armáda klepala na indická zadní vrátka, musely se britské úřady potýkat s narůstající nespokojeností civilistů, nemluvě o aktivním zasahování do válečných operací. Jak se ukázalo, znamenala japonská ofenzíva proti severovýchodní Indii naprostou katastrofu.

   Když Japonci odmítli přijmout porážku u Imphálu a Kóhimy a stáhnout se do Barmy, byla jejich armáda během léta 1944 doslova smetena, čímž se otevřela cesta pro anglo-indickou ofenzívu, jež následujícího roku znovu získala Barmu. V roce 1947, když se Británie stahovala z nezávislé Indie a britská vláda měla zájem na pokračování dobrých vztahů s novou indickou vládou, bylo zkoumání příčin záhadné katastrofy potichu zanecháno.

Fotografie přístavu po druhém výbuchu


Článek dodal: Stanlee
Upravil: BleskovejPodrs