Záhada Leslieho Howarda

   Zpráva Morseovou abecedou, jež přišla do signalizační stanice ve Whitchurchi v Somersetu čtyřiapadesát minut po poledni 1. června 1943, byla věcná svou jednoduchostí, oproštěná od hrůzy, která jistě vedla ruku radisty."GKH od G-AGBB. Útočí na mě nepřátelské letadlo." Zoufalá zpráva přicházela z dvoumotorového letounu Douglas DC-3, registrovaného pod hlavičkou British Overseas Airways Corporation a v daném případě řízeného posádkou pilotů z KLM (Koninklijke Luchtvaart Maatschappij, nizozemské - Královské letecké společnosti). Byli čtyři - pilot, druhý pilot, radista a letový inženýra třináct cestujících. Letoun DC-3 se vznesl z Portely, letiště v Lisabonu, hlavním městě neutrálního Portugalska, v 9.35 britského letního času toho červnového rána a směřoval na letiště BOAC ve Whitchurchi. Na letu nebylo nic neobvyklého, letouny DC-3 létaly mezi Anglií, Portugalskem a Gibraltarem téměř denně.

   Lety představovaly vždy nebezpečí, neboť vedly přes Biskajský záliv, ležící nepříjemně blízko Němci okupovaných letišť v oblasti Bordeaux. Ale letouny byly celé natřeny světle modrou barvou, nesly červené, bílé a modré identifikační pruhy na křídlech a jejich civilní registrační označení bylo namalováno velkými, dobře čitelnými písmeny.
Někdy letadla pronásledovaly německé letouny, ale ty vždy ztratily zájem, jakmile zjistily, že se jedná o letoun civilní. Až dodnes.

   Ale proč pouť letounu G-AGBB, let 2L272, dopravního letadla s označením "Ibis" na špici, skončila náhlou tragédií kdesi nad Biskajským zálivem? Mezi cestujícími nebyl nikdo, z jehož smrti by nepřítel mohl mít užitek. Nebo byl? V posledním okamžiku před odletem došlo ke změnám na seznamu cestujících. Původně zde byla jména čtrnácti osob umístěných podle důležitosti. Nejprve byli uvedeni vládní činitelé nebo VIP (velmi důležité osoby), jejichž místa určilo britské vyslanectví v Lisabonu, pak následovali cestující, kteří se dostali na přední místa vždy dlouhého čekacího seznamu, přičemž výjimky se udělovaly ženám s dětmi nebo dětem cestujícím bez doprovodu.

   Na poslední chvíli byla dvě jména za seznamu vyškrtnuta - jméno malého chlapce Dereka Partridge a jeho chůvy Dory Roweové. Třetí cestující, otec A. S. Holmes z římskokatolické anglické koleje, rovněž neodlétl, neboť byl z naléhavého důvodu předvolán na britské vyslanectví. To jim zachránilo život.

   Dva noví cestující, kteří se takto dostali na seznam, se zaregistrovali pod jménem L. Howard a A. Chenhalls. L. Howard byl ve skutečnosti uznávaný britský herec Leslie Howard, zatímco druhý muž byl Alfred Chenhalls, který řídil Howardovy obchodní záležitosti. Několik minut poté, co "Ibis" vzlétl z Portely řízen zkušeným kapitánem Quirinem Tepasem, vzlétlo i osm stíhaček s dlouhým doletem Junkers Ju 88 G6 z letiště luftwaffe v Kerlinu, západně od Bordeaux.

   Letouny Ju 88 patřily k páté letce 40. bombardovací eskadry neboli zkráceně V/KG 40, jednotce vytvořené v září 1942 zvláště za účelem boje proti operacím velitelství pobřežního letectva RAF zaměřeným na německé ponorky v Biskajském zálivu. Do jara 1943 zasahovala V/KG 40 jen zřídka, ale pak docházelo mezi jejími Ju 88 a letouny Beaufighter a Mosquito ke střetům často. V inkriminovaný den bylo z Kerlinu vypraveno osm junkersů pod velením poručíka Bellstedta s úkolem ochránit dvě ponorky vracející se na základnu po ukončení jejich působení v Atlantiku - nebo alespoň takto zněla oficiální zpráva.

   Německá formace zpozorovala "Ibis" ve 12.45, jak letí nad mraky v zářivém slunci, a obrátila se, aby jej prozkoumala. Vojenské transportní letouny, jako americké C-47 a britské dakoty - obě varianty civilních DC-3, byly legitimními cíli, ale na rozdíl od "Ibisu" byly vždy maskované a nesly označení svých letectev. Za daného počasí nebylo příliš pravděpodobné, že by Bellstedt a jeho piloti zaměnili světle modrý letoun za jedno z těchto letadel.
   Nicméně Bellstedt se přiblížil a zahájil palbu. Pět dalších junkersů následovalo jeho příkladu. Pod palbou se nepancéřované palivové nádrže vzňaly, letadlo se zřítilo do moře a vybuchlo. Bylo vidět několik osob, jež vypadly z jeho trupu, když se rozlomilo. Jak bylo možno očekávat, nikdo havárii nepřežil.

   Zdánlivě neopodstatněné zničení letadla je záhadou, která zůstává nevyřešena do dnešních dnů.

   Jedno možné vysvětlení poskytl sám ministerský předseda Winston Churchill, jenž se o něm zmiňuje ve čtvrtém svazku své Druhé světové války (Karta se obrac9): "Eden (Anthony Eden, ministr zahraničních věcí) a já jsme letěli spolu domů přes Gibraltar (po návštěvě severní Afriky).

   Jelikož má přítomnost v severní Africe byla všem známa, byli Němci navýsost bdělí, což vedlo k tragédii, která mě uvádí v zoufalství. Z lisabonského letiště mělo právě odstartovat pravidelné obchodní letadlo, když tu vešel silnější muž s doutníkem a zdálo se, že i on nastoupí. Němečtí agenti proto signalizovali, že jsem na palubě. Ačkoliv tato dopravní letadla létala běžně mezi Portugalskem a Anglií již po mnoho měsíců, Němci okamžitě uskutečnili svůj válečný plán a toto bezbranné letadlo nemilosrdně sestřelili. Zahynulo třináct cestujících, mezi nimi i známý britský herec Leslie Howard, jehož talent a šarm se nám zachovaly v mnoha vynikajících filmech, v nichž hrál.

   Brutalitu Němců lze snad srovnat jen s hloupostí jejich agentů. Je těžké pochopit, že bych s těmi všemi možnostmi, které jsem měl k dispozici, letěl v neopancéřovaném letadle z Lisabonu domů za bílého dne a bez doprovodu. My jsme se samozřejmě Gibraltaru vyhnuli a za noci jsme bezpečně dolétli domů. Možná že tomu tak bylo, ale mnozí se domnívali, že skutečným cílem byl Leslie Howard. Filmy, v nichž hrál - a které všechny režíroval a byl jejich producentem -, měly pro spojeneckou propagandu nenahraditelnou hodnotu. Howard například ztvárnil ve filmu Prvni z několika, vážícím se k příběhu o známých spitfirech, jež sehrály tak významnou roli v bitvě o Británii, postavu britského konstruktéra letadel R.J. Mitchella. Není nejmenších pochyb, že tací jako Dr. Goebbels, německý ministr propagandy, by rádi Howarda viděli mrtvého.

   Ale existuje i další možnost. V letounu DC-3 cestoval německý žid, Wilfrid Israel, jehož rodina vlastnila obchodní dům v Berlíně, dokud jí nebyl nacisty odebrán. Pod smyšlenou totožností se Israel několikrát vrátil do Německa a pomáhal dalším židovským rodinám v útěku.

   V Londýně založil Židovskou uprchlickou misii a byl na černé listině Němců jako britský agent. Při své návštěvě Portugalska v roce 1943 zde měl zorganizovat přesun 1500 židů do Palestiny. Podle některých teorií Němci věřili, že si Israel vybírá vědce se speciální znalostí raket a atomového výzkumu a zapojuje je do práce pro Spojence.

   Možná že to pravda byla, a je známo, že někteří z těch, kdo pracovali na projektu Manhattan, spojeneckém projektu atomové bomby, byli vybráni právě Israelem. Pravdu se z německých zdrojů již nikdy nedozvíme, neboť všechny záznamy o operacích luftwaffe byly zničeny na konci války na přímý rozkaz Hermanna Goringa, hlavního velitele německého letectva.

   Dochovaly se pouze nic nevypovídající zlomky a ti, kdož tuto ostudnou operaci v červnu 1943 provedli, jsou mrtvi, většinou byli zabiti ještě před koncem války.


Článek dodal: Stanlee
Upravil: BleskovejPodrs