Podivný případ Rudolfa Hesse


   Po desáté hodině večer dne 10. května 1941 zaznamenala radarová stanice protivzdušné obrany na severovýchodním pobřeží Anglie neidentifikovaný letoun blížící se k hranicím britského vzdušného prostoru. Jakmile dosáhl pobřeží, prudce klesl, aby nabral na rychlosti, přeletěl skotskou hranici a zamířil nízko téměř přímo na západ. Ze základny britského letectva v Prestwicku vyrazily dvě noční stíhačky Defiant, aby zastavily narušitele, ten ale letěl tak rychle, že se jim jej nepodařilo dohonit.

   Záhadné letadlo, Messerschmitt 110, přeletělo město Kilmarnock, ležící pětadvacet mil jižně od Glasgowa. Když přilétlo k moři, pilot otočil na jih a několik mil sledoval pobřeží, dokud se neobrátil zpět do vnitrozemí. Pak nabral výšku 6500 stop, poblíž vesnice Eaglesham seskočil padákem a byl zadržen. Letadlo havarovalo poblíž. To bylo 23.09. Později té noci podplukovníka, vévodu z Hamiltonu,jenž odpovídal za operace v sektoru v Turnhousu, poblíž Edinburghu, probudila překvapující zpráva, že s ním chce hovořit německý pilot.

   V roce 1936 navštívil vévoda, známý svým kolegům jako "Douglo", berlínskou olympiádu a setkal se s několika piloty Luftwaffe. Pečlivě si poznamenal jejich jména, ale jméno člověka, který se nyní dožadoval jeho pozornosti, Alfred Horn, mezi nimi nebylo. "Douglo", který ničemu nerozuměl, se dostavil do kasáren Maryhill v Glasgowě, kde byl vězeň držen. Následujícího dne se vrátil do Turnhousu a zjistil, že jej přijeli navštívit dva piloti 602. stíhací perutě, jíž dříve velel. Byli to kapitáni George Chater a Sandy Johnstone. Zneklidněný "Douglo" si je vzal stranou. "Nemyslete si, že jsem se zbláznil," řekl jim, "ale myslím si, že Rudolf Hess je v Glasgow!"

   Rudolf Hess nebyl nikým menším než Hitlerovým zástupcem. Nemohla to být pravda, ale byla. Oficiální zpráva vévody z Hamiltonu o setkání s Hessem zněla: "Vstoupil jsem do místnosti zadrženého v doprovodu vyšetřujícího důstojníka a vojenského důstojníka konajícího službu.

   Zadržený, kterého jsem nikdy do té doby neviděl, mě okamžitě požádal, zda by se mnou mohl hovořit o samotě. Já jsem pak požádal důstojníky, aby se vzdálili, což učinili. Němec začal tím, že mě viděl na berlínské olympiádě v roce 1936 a že jsem obědval v jeho domě. Řekl: Nevím, zda mě poznáváte, ale jsem Rudolf Hess. Dále řekl, že vykonává mírovou misi a že Hitler nechce porazit Anglii, ale přál by si válku skončit. Jeho přítel, Albrecht Haushofer, mu řekl, že jsem Angličan, který by podle jeho mínění mohl pochopit jeho (Hessovo) stanovisko. Následně se pokusil si se mnou dojednat schůzku v Lisabonu. (Albrecht Haushofer, intelektuál a Hessův blízký přítel, se pokusil spojit s vévodou přes Lisabon v září 1940. Dopis byl však zachycen britskou zpravodajskou službou.)

   Hess dále pokračoval, že se pokusil letět do Dungavelu (domov vévody z Hamiltonu) a že toto je jeho čtvrtý pokus, poprvé se vydal v prosinci. Třikrát se vrátil vzhledem ke špatnému počasí. O svou misi se nepokoušel v době, kdy Británie slavila úspěchy v Libyi, neboť by to mohlo být považováno za slabost, ale nyní, když Německo dosáhlo úspěchů v severní Africe a Řecku, je rád, že je tady...

   Dále řekl, že vůdce byl přesvědčen, že Německo válku vyhraje, možná brzy, ale jistě během jednoho, dvou nebo tří let. Chtěl zastavit nesmyslná jatka, k nimž by jinak došlo. Ptal se mě, zda bych mohl shromáždit vedoucí členy mé strany k projednání celé záležitosti s ohledem na mírové návrhy.

   Odpověděl jsem mu, že nyní je v této zemi pouze jedna strana. On pak řekl, že by mi mohl sdělit, jaké jsou Hitlerovy mírové podmínky. Především by trval na závazku, že naše dvě země již nikdy nevstoupí do válečného konfliktu. Zeptal jsem se ho, jak by to bylo možno zařídit, a on odpověděl, že jednou z podmínek by samozřejmě bylo, že Británie by se vzdala své tradiční politiky oponenta nejsilnější evropské mocnosti. Já jsem mu odpověděl, že když teď uzavřeme mír, budeme opět ve válce do dvou let. Zeptal se proč, na což jsem odpověděl, že kdyby byla mírová dohoda možná, mohla být uzavřena ještě dříve, než začala válka, ale jelikož Německo dalo přednost válce před mírem v době, kdy jsme jej nejvíce chtěli zachovat, nedával bych mírové dohodě nyní příliš naděje...

   Z fotografií v tisku a z popisu Albrechta Haushofera jsem nabyl dojmu, že vězeň je skutečně sám Hess. Vévodovo přesvědčení sdílela i většina historiků, jež zkoumala Hessův případ od konce války, ačkoliv jsou i tací, kteří stále tvrdí, že muž, který seskočil padákem ve Skotsku, byl Hessův dvojník, a nikoliv Hess sám. Tato teorie je v rozporu s historickými fakty. Kdyby byl letec Hessovým dvojníkem, Hitler a další vůdčí osobnosti nacistické hierarchie by o tom jistě museli vědět - Hitlerova reakce tomu však neodpovídá. Jeho tlumočník, Dr. Paul Schmidt, vzpomíná, že to bylo, "jako by bomba zasáhla Berghof". Polní maršál Keitel nalezl vůdce, jak přerovnává věci ve své pracovně a mumlá si, že se Hess zbláznil. Šok byl hluboký a opravdový.

   Skutečná záhada zahalující Hessův případ jsou vlastně záhady tři. První z nich je vlastní let. Hess neoblomně tvrdil, že vzlétl z Augsburgu v Bavorsku a letěl přímo do Skotska. To však nemohla být pravda. Letadlo, které havarovalo ve Skotsku, byl Messerschmitt 110D, jenž má normální dolet 565 mil a maximální dolet s přídavnými palivovými nádržemi 850 mil. Vzdušná vzdálenost z Augsburgu do Glasgow je 911 mil.

   Téměř není sporu o tom, že Hess skutečně vylétl z Augsburgu. Později tuto skutečnost potvrdilo mnoho svědků a po válce byla objevena fotografie ukazující jeho vzlétající letadlo. Ale fotografie rovněž ukázala, že letadlo nebylo vybaveno přídavnými palivovými nádržemi. A i kdyby bylo, stejně by nemohlo dolétnout až do Skotska. Takže Hess musel někde přistát, aby mohl natankovat. Nejpravděpodobnějším místem je Álborg v Dánsku a zde vzniká druhá otázka: pomáhal aktivně Hessovi někdo, kdo byl obeznámen s tím, co Hess podniká?

   Je velice pravděpodobné, že Hess nejednal sám, a může být důležité, že jeho přítel, Albrecht Haushofer, byl zavražděn v čistkách, které následovaly po pokusu o "bombové spiknutí", usilující o Hitlerův život v červenci 1944. Vědělo se, že Haushofer je ve spojení s admirálem Canarisem, hlavou německé vojenské rozvědky neboli Abwehru. Canaris po nějakou dobu mlčky nesouhlasil s Hitlerovou politikou, a ačkoliv se sám přímo "bombového spiknutí" neúčastnil, značnou měrou spiklencům pomohl. Zaplatil za to v koncentračním táboře na jaře 1945, kdy byl popraven.

   Možnost, že byl Canaris nějakým způsobem zapojen do Hessova výletu do Skotska tři roky před "bombovým spiknutím", nelze zcela vyloučit. Hitler byl udržován v nevědomosti o mnohých záležitostech, které se v Abwehru děly. Obávaly se jej německé vojenské kruhy a Canaris měl schopnost otevírat mnohá tajná dvířka tím, že znal nejednoho příslušníka vyšší moci. Zda napomohl i Hessově misi, či nikoliv, zůstane tajemstvím, které si vzal s sebou do hrobu.

   Druhou stránku této záhady představoval sám její aktér. Jak celý svět věděl, Rudolf Hess byl po svém zadržení v Británii souzen na norimberském procesu a odsouzen k doživotnímu vězení ve Spandau (Špandavě). Existují záznamy o tom, že během doby, kdy ho věznili, měl nejbohatší lékařskou dokumentaci ze všech válečných zločinců. Jinými slovy, byl to hypochondr. Pokaždé když do vězení nastoupil nový lékař, pokoušel se přilákat jeho pozornost řadou předstíraných onemocnění, nicméně lékařům se nepodařilo nalézt nic, co by s ním bylo po fyzické stránce v nepořádku.

   K jednomu z jeho výmyslů patřilo, že trpí záchvaty amnézie, nemůže si vzpomenout na známé události a vybavit tváře bývalých přátel. Tato jeho tvrzení dodávala věrohodnost dohadům, že muž ve Špandavě není vůbec Rudolf Hess, ale jeho náhradník, že skutečného Hesse zavraždili již v roce 1941, když byl jeho plán letět do Británie odhalen, a že jeho dvojníka vyslali na misi místo něj. To by však bylo zcela protismyslné počínání. Ve Špandavě Hess zůstával fanaticky pyšný na svůj titul vůdcova zástupce. Zcela se stáhl a vybudoval si kolem sebe ochrannou duševní zed'. Zoufale se bál všeho, co by ji mohlo narušit. Často, když byl venku na vycházce a nad hlavou mu přeletělo letadlo, zacpával si uši a křečovitě zavíral oči, jako by odmítal věřit, že vně pochmurných zdí věznice existuje ještě jiný svět.

   Třetí otázkou je, zda měl Hess v Anglii spojence. Vévoda z Hamiltonu jistě nebyl jedním z nich, skutečností však zůstává, že v nejvyšších kruzích britské vlády i jí blízkých byli tací, kteří by rádi napomohli skončení války uzavřením dohodnutého míru s Německem. Je-li tomu skutečně tak, budou fakta zveřejněna teprve v roce 2041, neboť určité vládní dokumenty o Hessově případu zůstanou uzavřeny podle pravidla sto let, které platí pro některé zvláště citlivé informace.

   A zde je závěr, záhada uvnitř záhady. Dne 17. srpna 1987 Rudolf Hess, nemocný a nemohoucí třiadevadesátiletý muž, spáchal sebevraždu oběšením. Ačkoliv téměř nebyl schopen stát a jeho prsty by stěží zavázaly jednoduchý uzel na kusu provazu, jeho hlava spočívala ve zručně uvázané oprátce.

   Člověk nemusí ani příliš pátrat, aby zjistil, že Hess byl zavražděn, ale z jakého důvodu, není dosud jasné. Avšak co se týče letu do Británie a množství dohadů, které kolem něj vznikly, bude možná nejlépe, necháme-li na závěr promluvit tehdejšího britského předsedu vlády, Winstona S. Churchilla:

"Nikdy jsem této aféře," napsal, "nepřikládal velký význam."



Článek dodal: Stanlee
Upravil: BleskovejPodrs