Zřejmě všichni sledujete tv či net, které jsou plné dnešní události ve Smolensku. Nedalo mi to, abych nepřipomenul podobnou tragickou událost, která se odehrála 4. července 1943, kdy zahynul při letecké havárii předseda polské exilové vlády ve Velké Británii generál Wladyslaw Eugeniusz Sikorski
Generál Sikorski se narodil v roce 1881 v obci Tuszow Narodowy poblíž města Mielec na jihovýchodě Polska, tehdy v rakouském záboru Haliče. Vystudoval ve Lvově tamní polytechniku obor vodní stavby. V roce 1906 se přihlásil jako jednoroční dobrovolník do c a k armády a absolvoval poddůstojnický kurs v Sankt Poltenu v Dolních Rakousích. Během 1. sv. války byl povýšen na podplukovníka a velel poddůstojnické škole. Za schvalování dezerce polských jednotek k Rusům byl v roce 1918 rakouskými úřady internován. Po propuštění na konci války se zapojuje do práce v nově vybudované polské armádě a získal si věhlas zejména během bitvy o Varšavu za polsko-ruské války v roce 1920. V letech 1921-1922 zastával pozici náčelníka generálního štábu ( pozn.: víte, že nám Poláci nemohou zapomenout, že jsme boje o Těšínsko vedli právě v době vrcholícího tlaku Rudé armády a mj. i proto si bez skrupulí do nás kopli v roce 1938?)
Na přelomu let 1922/1923 byl předsedou polské vlády a již od válečných let se dobře znal s maršálem Pilsudským a nutno podotknout, že jejich názory na uspořádání Polska a politiku se již za 1. sv. války začaly diametrálně rozcházet. Po majowem zamachu v roce 1926 byl odejit z armády a ostře vystupoval proti Pilsudskému i jeho nástupci maršálu Rydz-Smiglymu. Až do roku 1939 více či méně pobýval ve Francii a krátce před napadením Polska Hitlerem požádal o návrat do armády. Autoritářský režim však ani v době ohrožení nezapomenul na jeho postoje a odmítl ho. Po vypuknutí války se přes Rumunsko uchýlil do Francie a jal se organizovat novou polskou armádu. 30. září 1939 byl jmenován předsedou polské exilové vlády a po rezignaci Rydz-Smiglyho i vrchním vojenským velitelem polských jednotek v zahraničí jež čítaly 80 000 mužů.
Po porážce Francie se spolu s asi 30 000 vojáky přesunul do Británie a zasadil se, aby mnoho mužů prošlo výcvikem SOE a bylo vysazeno na polském území, kde pak tito vojáci zastávali veletelské pozice v ilegální zemské armádě (Armija Krajowa). Díky nemalému přispění polských perutí RAF se značně posílila v očích Britů jeho pozice a pro Churchilla byl jedním z nejvýznamějších spojenců.
Jako jeho loajální spojenec podepsal po vstupu SSSR do války smlovu s velvyslancem Majským o spolupráci a zrušení německo-sovětských ujednání týkajících se Polska. Tato smlouva také garantovala propuštění polských zajatců na území SSSR. V prosinci 1941 se sám vypravuje do Moskvy k podpisu smlouvy o spolupráci a vznáší také dotaz na osud 14 000 polských důstojníků (byl mezi nimi i jeho bratr generál Franciszek Sikorski) Stalin odpověděl, že jsou zřejmě ještě v lágrech na Sibiři, nebo že utekli se zajetí a přes Mongolsko se dostali do Mandžuska!! Na polské námitky, že pohyb tolika lidí nešlo utajit, bylo následně proklamováno, že byli předáni Němcům a jsou v německém zajetí. Tuto zprávu ale vyvrátil polský odboj.
Od roku 1942 se vzájemné sovětsko-polské vztahy zhoršovaly. Sikorski dokonce nařídil generálu Wladyslawu Andersovi, veliteli polských jednotek v SSSR, vyvést tyto jednotky do Iránu pod britské velení a zformovat tam 2. polský sbor. Když Němci našli v roce 1943 v Katyni masové hroby polských důstojníků a Sikorski požádal mezinárodní červený kříž o nezávislé přezkoumání událostí, Stalin s Poláky přerušil diplomatické styky a od Sikorského se pomalu odvracel i Churchill. Zastání tudíž Sikorski hledal u prezidenta Roosevelta.
Koncem května 1943 se Sikorski vydal na inspekční cestu Andersovy armády na Blízkém východě a to zejména proto, aby otupil ostří kritiky na jeho adresu ze strany polských důstojníků a i samotného Anderse, kteří striktně odmítali jakékoliv kompromisy ve vztahu se SSSR. Tato cesta se stala generálovi Sikorskému osudná.
3. července 1943 odletěl Sikorski z Káhiry do Gibraltaru, kde bylo naplánováno krátké mezipřistání. V noci 4. července ve 23:07 se těsně po startu Liberator zřítil do moře a kromě českého pilota Eduarda Prchala všichni pasažéři zahynuli.
Havárie nebyla nikdy pořádně objasněna. Vyšetřování určilo jako příčinu nehody zablokování výškového kormidla špatně zajištěnými zavazadly. Dodnes se ale spekuluje o záměrném odstranění generála a původců "atentátu" je hned několik.
1. Samotný Churchill mohl mít zájem na odstavení generála kvůli britsko-sovětskému spojenectví. Na Sikorského naléhal, aby odvolal ostře protisovětské ministry jeho vlády.
2. Stalin také patří mezi podezřelé, od roku 1942 zcela nepokrytě podporoval Sikorského opozici rusofilských Poláků formujících další armádu z polských zajatců na území SSSR. Dokonce kvůli Katyni obviňoval Sikorského ze spolčení s Hitlerem a nedodržování smlouvy o spolupráci.
3. Dalším podezřelým jsou polští důstojnící z armády na Blízkém východě, kteří nepřáli jakémukoliv opětovnému sblížení se SSSR, k němuž Sikorského tlačil Churchill.
Ostatky generála Sikorského byly pohřbeny na hřbitově polských letců v anglickém Newarku a v roce 1993 byly převezeny do Polska a uloženy do krypty na královském hradu Wawel v Krakově.
Ač často na naše polské virtuální spolubojovníky brbláme (zejména ti co prošli Ikarovou školou), dnes s nimi roztočme vrtule.......