Duben 1945. Hitlerovo německo je tlačeno ze západu Američany a z východu Rusy. Konečné vítězství je nadosah. Ono ho už vlastně bylo dosaženo, je jen otázkou času, kdy se tomu tak stane oficiálně a německo složí zbraně. A já společně ještě z několika dalšími piloty, kteří odcestovali minulý rok z Anglie jako výpomoc Sovětskému Svazu stále pokračujeme v řadách ruského letectva a tlučeme fašisty hlava nehlava. A máme proč, musíme splatit všechny dluhy za naše padlé kamarády. A je jich bohužel mnoho.
Sedíme společně s Podrsem, Crowleym a Gringem na disperalu (některá slovíčka používáme jako bychom byli pořád v Anglii), držíme pohotovost a stále a stále dokola rozebíráme ty stejné věci, návštěvu doma, nové stíhačky La-7, kterými jsme byli vyzbrojeni minulý měsíc, Anglii, poměry v sovětské armádě, letecké souboje a také vzpomínáme na mnoho kamarádů, kteří zůstali v RAF a bojují na druhé straně fronty. Jak se asi mají? Jak se jim daří? A jsou ještě vůbec na živu?
Z těchto příjemných rozprav nás vytrhává zvuk sirény ohlašující okamžitý start naší čtveřice. Několik desítek kilometrů na západ probíhá u Frankfurtu velká ofenzíva s podporou letectva a nyní jsme byli zataženi do této bitvy také. Je nám sděleno, že máme hlídkovat nad sektorem bojů ve výšce od 4 do 7 kilometrů a umožnit tak našim bombardérům v klidu se dostat nad cíl a splnit jejich práci.
Dobíhám k letadlu jako poslední, v rychlosti usedám na sedadlo a mechanik Fjodor mi pomáhá zapnout kurty. Ostatním již motory běží a jsou připraveni ke startu. Cítím, jak mě probodává 6 netrpělivých očí, které by se co nejraději už dostaly do vzduchu. Konečně jsem připraven a jdeme na věc. Startujeme ve formaci, při rozjezdu necháváme stroje La-7 rozběhnout co nejdéle, protože si vezeme plnou nádrž a navíc další dvě 80ti litrové přídavné nádrže. V kabině je cítit každý náraz na jakoukoliv, byť malinkatou nerovnost na dráze, navíc mou kabinu bičují vlny prachu, které rozdmýchal Podrs, který startuje pár metrů před mým strojem. A jak je asi klukům za mnou?...Konečně drncání ustalo a já cítím ten zvláštní pocit, jakoby jsem vstoupil do prázdna, žádné vlivy, které by měly na chování mé Lavočky, jakýkoliv efekt. Ovšem po chvíli to začíná se strojem zase škubat, nyní ale z jiného důvodu. Bleskově zatahuji podvozek a klapky, které mé stíhačce od určitého momentu brání v rozletu. Sleduji zrcátko a vidím, že do vzduchu se dostali i Gringo s Crowley a přede mnou již Podrs nasazuje na kurz a prudce stoupá. Nemůžeme si dovolit kroužit nad letištěm a nabírat výšku, v sektoru nás potřebují co nejdříve, takže stoupáme cestou.
Po zhruba 5ti minutách letu již vidíme před sebou první souboje. Dnes mnoho matek ztratí syny. Messerschmity a Focke-Wulfy svádějí divoké a nelítostné souboje s našimi letadly typu La-5FN, La-7 a Jak9. Dostáváme se do výšky, kde už naše stroje ztrácí dech a to je znamení pro přepnutí kompresoru na hodnotu 2. Zároveň s tím snižujeme směs paliva na 80% a to z důvodu, že by se jinak motor přehlcoval a zanechával by za námi černou stopu zplodin, které by nás prozradily. Každou chvíli vidíme střelbu, u země nebo téměř v naší hladině, bojuje se snad po celém nebi a my se už pomalu dostáváme do naší operační hladiny a máme nad většinou soubojů výškovou převahu.
Rozestupujeme se do dvojic (zvyk z RAF) a sjíždíme nebe svými pohledy od západu po východ, od severu po jih a hledáme jakoukoliv tečku, která znamená letadlo, naše nebo nepřátelské a to budeme muset zjistit.
A je tam! Ze západu, lehce pod námi stroj. Zatím nevíme co to je, bereme ho do kleští a lehce si stoupáme. Letí směrem k nám, po chvíli již rozpoznáváme křídla a na nich mohutné černé kříže. Trup letadla je nám více než známy, jedná se o nejnebezpečnější stroj Luftwaffe, Focke-Wulf 190. Sám proti přesile si asi uvědomuje svou situaci a tak nás opatrně prolétá a stoupá, ovšem po chvíli točí horizontálu a snaží se dostat za Podrse, kterého sice nedotočí, ale i tak vystřelí několik granátů ze svých kanónů. Odhazujeme přídavné nádrže a začíná souboj kdo z koho. Mám celou situaci pěkně před sebou a tak se pouštím za hunem, který mě ale nejspíš vidí a posílá svůj stroj v piké k zemi. Tohle není pro mě a už vůbec ne pro mou Lavočku a tak srovnávám let a zase si pomalu stoupám, když se ze sluchátek ozve Gringův hlas, oznamující, že Focke-Wulf opět šplhá nahoru a že se na něj rozjíždí. Crowley potvrzuje a kryje Gringa, lehce klesajíc za ním. Já s Podrsem zůstáváme vysoko nad nimi a celou situaci kontrolujeme. Němec, aniž by dal Gringovi možnost na něj vystřelit, opět klopí svůj stroj k zemi a uniká. Oba dva útočníci si pod mým dohledem bezpečně stoupají a Podrs zatím hlídá okolí. Naše první vítězství. Nemusíte nepřátelské letadlo bezpodmínečně sestřelit, aby jste dosáhli vítězství. Vítězství znamená ovládnutí vzdušného prostoru a to se nám před malou chvíli povedlo.
Sotva se srovnáme tak, abychom na sebe dobře viděli, zahlédneme asi 7km severovýchodně od Frankfurtu, ve výšce zhruba 4 kilometrů, pod námi souboj několika letadel, první odhad zní asi 4. Rozhodujeme se ve vteřině a točíme jejich směrem. Po chvíli se dostáváme nad ně a vidíme marnou snahu tří Jaků sestřelit Messerschmitt 109, který musí pilotovat zkušený pilot, podle stylu jakým vede souboj. Vodí si je jak chce a využívá toho, že jeho stroj je lehčí a má výborný motor, takže snadno a rychle stoupá. Takhle ho naši spojenci nedostanou a tak rozhoduji, že útočíme. Padá dolů tentokrát Crowley a Podrs, já hlídám okolí a Gringo sleduje spanilý nájezd dvojice Lavoček, která se rozhodla vymazat Bf109 z oblohy. Crowley střílí, po něm i Podrs, oba sledují zásahy na nepřátelském stroji, ovšem ten je stále schopný letu a volí stejnou taktiku jako jeho předchůdce, tedy únik střemhlavým letem směrem ke svým. Tuto hru s ním my hrát ale nebudeme a zase stoupáme do 6 a půl kilometrů ve formaci, kde na sebe dokonale vidíme. Kontrolujeme okolí a zjišťujeme, že kolem nás je možná více dotů (jak značíme na dálku neidentifikovatelné stroje), než bychom si přáli. Co nám ale dělá největší starosti, je dot, který se blíží ze západu a má možná o kilometr větší výšku než my. Tak tedy opět tvoříme imaginární kleště a při tom stoupáme alespoň tak, abychom měli stejnou výšku jako on, což se nám daří a do průletu se dostáváme dokonce výš než on. Gringo identifikuje letadlo jako další Messerschmitt 109 a začíná další souboj. Crowley se svou dvojkou se za ním okamžitě vydávají, Podrs si hlídá okolí a já si stoupám, pro případ, abych byl kdykoliv schopen se do souboje zapojit z převýšení a tím pádem i s výhodou rychlosti. Bf 109 točí ostrou zatáčku mým směrem následován dvěmi Lavočkami a vybírá si, k mému překvapení, jako cíl mne. Překvapený jsem proto, že jsem ze nás nejvýše. Němec ke mě stoupá a já sklápím čumák tak, že se řítíme přímo na sebe. Vidím jak jsou kluci za ním krásně připraveni, ovšem zatím příliš daleko na to aby Messerschmitt účinně zasáhli. Když mířím na Bf109 honí se mi hlavou stejné příhody, kdy naši kamarádi takto zkoušeli pevnost nervů německých pilotů jak ve Francii, tak v Anglii a mnoho z nich za to zaplatilo životem. Já ale umřít nehodlám a těsně před tím, než je němec v pozici, kdy by mohl střílet tahám za řídící páku a točím ostrou pravou stoupavou zatáčku, o které vím, že mě do ní němec nemůže následovat, protože na to nemá energii. Otáčím hlavu přes rameno a tam sleduji, jak se němec při stoupání vinou vypotřebování veškeré energie téměř zastavil a to je příležitost pro Gringa s Crowleym, kteří se již k němu ženou jako býci na toreadora držícího červený šátek. V další vteřině sleduji to, čím je Gringo nejen u naší letky proslavený a to jeho přesnou střelbu, kdy messerchmitu ustřeluje levé křídlo a ten se v podivných polokruzích řítí k zemi. Náš ostrostřelec nejspíše zasáhl i pilota, protože jsem nezpozoroval, že by z chromého letadla vyskočil. Boj skončil. Alespoň na pár vteřin, protože sotva se zase srovnáme, pozorujeme pod námi nic netušící letící další stroj typu Messerschmitt 109. Nemusím nikomu nic říkat a Podrs okamžitě hlásí útok a já se rozjíždím za ním jako jeho krytí, shora tentokrát kontrolují situaci Gringo s Crowleym. Podrs si pečlivě rámuje svou oběť a řítí se k ní pekelnou rychlostí. Jeho strojem zaburácí střelba, která přetne nepříteli s velkou pravděpodobností řídící lanka, protože ač napaden, jeho stroj se chová podezřele klidně. Lehce přitahuji a oblétám celou situaci levou zatáčkou, ve které sleduji další Podrsův útok, opět úspěšný. Z nepřátelského stroje opadl kus konstrukce a po chvíli oba dva sledujeme, jak jej opouští i pilot, nad kterým se za pár vteřin otevírá padák.
V rychlosti kontroluji všechny budíky na palubní desce a největší pozornost věnuji palivoměru, ten ale ukazuje více než 3/4 nádrže, což mě uklidňuje a dodává pocit jistoty. Zjišťuji, jak jsou na tom s palivem kamarádi a všichni mi sdělují, že podobně. Tak se vydáváme na západ, z jihu oblétáme Frankfurt, kroužíme a toužíme po dalších letadlech. A naše přání jsou zanedlouho vyslyšena. Ze severozápadu se z mraků vyhoupl další stroj a stoupá směrem na východ, což na 90% značí, že se bude jednat o dalšího protivníka. Blížíme se k němu a s převahou výšky začínáme souboj, který ovšem končí po pár vteřinách, protože v průletu nejprve Podrs identifikuje stroj jako Bf109 a Gringo hunovi posílá přesnou dávku na motor z něhož se vyvalí tenká šála černého dýmu značící zasažené olejové potrubí a pro němce konec souboje. Je si toho moc dobře vědom a dál neriskuje svůj život . Utíká obratem přes hlavu k zemi směrem k nejbližšímu letišti a my si opět stoupáme v otevřené formaci a při tom sledujeme okolí aby nás nikdo nepřekvapil.
Několik dalších minut pouze kroužíme a hlídkujeme, ovšem nepřátelé se již neobjevili a jak palivo mizelo, dostala se ručička palivoměru na pozici, kdy všichni dobře víme, že je čas pomýšlet na návrat domů. Udělali jsme tedy ještě dva okruhy nad sektorem a nasazujeme kurz východ. V půli cesty k našemu letišti jsem zahlédl letadlo na 11té hodině letící těsně nad mraky z východu směrem na západ. Odhadujeme, že se bude jednat o náš stroj, ale i tak se ho vydáváme zkontrolovat. Jeho chování nás ovšem začalo přesvědčovat o opaku, totiž, začal si točit táhlou levou zatáčku kolem nás tak, aby se dostal na naší šestou hodinu, což jsme mu ale nedovolili. Nejblíže k němu je Crowley, který se na něj rozjíždí a identifikuje stroj jako další messerschmitt 109. Nepřítel nejspíš nic netuší a tak se k němu Crowley dostává docela snadno a na 200 metrů zahajuje přesnou palbu. Po pár vteřinách sledujeme jak z letadla vyskakuje pilot s jeho stroj se neřízeně řítí k zemi. Mezitím ještě Gringo kontroluje další stroj, tentokrát naši La-7, která se k nám přiblížila také z východu.
Nyní již ale ručička palivoměru vydává krutý ortel, musíme zpět na základnu za každou cenu. Tak rádi bychom ještě zůstali v sektoru a hlídkovali, munice máme dost a touha po ždímání maxima z takového stroje jako je La-7 je obrovská. Ovšem každý další souboj by nám ubral paliva a to jsme si už nemohli dovolit a tak nasazujeme na kurz východ a po 5ti minutách už kroužíme levé okruhy kolem letiště, na kterém přistáváme v pořadí Gringo, Podrs, Crowley a já. Během kroužení jsme viděli na zemi připravený další stroj La-7, tentokrát pohotovostní kvůli nám, mnohokrát se už stalo, že se v okolí letišť pohybovali němečtí piloti zvaní lovci a vyčkávali na vracející se letadla bez paliva a munice, které pak pro ně byly lehkým cílem. Podle imatrikulace stroje poznávám, že v něm sedí Taly a s nahozeným motorem je připraven okamžitě odstartovat pro případ, že by musel odhánět právě lovce. Nakonec to ale nebylo potřeba.
Parkujeme letadla vedle sebe a při vypínání motoru vidím, jak ke Gringovi, který stále sedí ve svém stroji a sundává si z hlavy kuklu, přibíhají další piloti, kteří dnes nemají pohotovost a touží po vyprávění každé situace, kterou jsme během letu zažili. Gringo se na ně culí a prsty levé ruky jim ukazuje písmeno V. Mnozí si myslí, že tím dává najevo, že jsme dnes vítězili, ovšem málokdo tuší, že to značí i jeho dnešní počet sestřelů.
Scházíme se u Gringova stroje a všichni si gratulujeme k sestřelům, jen mi se tyto gratulace vyhýbají neb se mi dnes nepodařilo sestřelit žádné nepřátelské letadlo. Za to mám ale mnohem lepší pocit z toho, že jsme se dnes všichni bezpečně vrátili na základnu a odvedli výkon, který by měl být inspirací pro ostatní. Odcházíme sepsat hlášení o letu, poobědváme a můžeme si na dvě hodinky zdřímnout, pak nás ale opět čeká pohotovost, tentokrát odpolední...
Tím to bych chtěl všem, kteří se tohoto letu účastnili vzdát poklonu, takhle nějak by mělo stíhání vypadat. Naštěstí polovinu týmu tvořili instruktoři OTU, takže doufám a věřím, že z nováčků vychováte piloty, kteří budou předvádět to co vy dnes.
Příspěvků: 1543 Bydliště: Jindřichův Hradec Založen: 24.04.07
Přidán 02/03/2008 09:59
Moc pěkný Rampo,jako bych četl úryvek z nějaké knihy z východní fronty.Mechanik Fjodor mě pobavil.
Jinak ten let byl díky skvělé spolupráci jeden z nejlepších za poslední dobu.I proto že jsme byli ve vzduchu přes hodinu a nikdo neutrpěl ani škrábnutí.Věřím,že noví členové naší 310 squdrony budou co nevidět bojovat stejně dobře.Někteří už k tomu nemají daleko.
.
,kdyz sem videl tu sestavu tak sem si rikal modry maji velkej problem
