Keď som bol pred pár týždňami preložený k letke operujúcej v južnom Nórsku, myslel som, že ma čaká podstatne kludnejšia vojna, na akú som bol zvyknutý od Marca 1941 až po Máj 1943 na Kanálom. Zdalo sa to logické, nemecká Luftwaffe sa sústredila na súboje nad nekonečnými sovietskymi stepami a horko ťažko držala situáciu vo Francúzsku a nad Kanálom. Bolo však jasné, že nelietame proti nejakým amatérom a nemecké FW 190 A nám naháňali zimomriavky, kedykoľvek sme vedeli, že majú voči nám iniciatívu. Bez nacvičenej tímovej spolupráce sme proti nim nemali šancu.
V Nórsku sa síce vo vzduchu bojuje ,situácia je však o poznanie kludnejšia. Na nepríjemné nórske počasie sa dalo rýchlo zvyknúť, pilot ktorý bojovo lietal nad Kanálom je na tieto nepríjemnosti dokonalo pripravený. Starosti nám robia nemeckí stíhači a jedna pre nás troška exotická vec – lietadlová loď. Hoci každý s nás pilotov bol preškolený na vzlet a pristátie na lietadlovej lodi, polámaným podvozkom a poškodeným lietadlám sme sa nevyhli.
Ako iste vieš, lietame na Seafiroch, čo je námorná verzia našeho milovaného Spitfiru. Je prispôsobený operovať na lietadlových lodiach, má výsuvný brzdiaci hák a zosilnený podvozok. Je o poznanie pomalší, ako nemecký FW-190,má však úžasné manévrovacie schopnosti a Nemec, ktorý sa náhodou pustí do krútenia s nami je vopred mŕtvy. Ich ´´experten´´ toto dobre vedia a tak sa nás snažia dostať rýchlim prepadom zhora, vystrelia z ich vysoko účinných kanónov a vrátia sa hore, bez toho, aby sme mali šancu ich zasiahnuť.
Počas letu musíme neustále skúmať oblohu. Toto pravidlo platilo za čias našich otcov a platí dodnes.
Let, ktorého som sa včera zúčastnil bol natoľko výnimočný, až som sa Ti ho rozhodol podrobne opísať, hoci ako iste vieš, zdráham sa Ti opisovať naše letecké úspechy a neúspechy, aby si nebola zbytočne znepokojená.
Vidím celý ten let takmer do posledného detailu. Vzlietam so svojím Seafirom z paluby lode. Moji dvaja kolegovia letci už štartovali predomnou a krúžia nad loďou. Posledné úpravy a pridávam plyn naplno. Zamkýnam ostruhu a vyvažujem lietadlo, aby po odlepení od toho plávajúceho kúsku dreva a kovu uprostred oceánu malo tendenciu stúpať. Stúpať hore, do slnka, oblakov...do bezpečia.
Lietadlo sa pohne dopredu a na malý moment som mal pocit, že sa niečo zlé stalo. Počul som hlučný výbuch. A naraz ďalší. A ďalší. Lodný protilietadlovci si konali svoju prácu. To je zle. Znamená to, že poblíž je nepriateľ s jeho nekalými úmyslami.
Vystrašený opúšťam loď. Letím. Zasúvam podvozok po dobrej chvíli. V tom strese som ho zabudol zatiahnuť a upozornil ma na to len môj milovaný stroj nepekným vibrovaním. Vidím svojich dvoch kamarátov, ako sú vo výške 3 až 4 tisíc stop. Vidím ako lode pália smerom na východ...a skutočne! Vidím tam dve malé bodky. Je jasné, že sú to jednomotorové nemecké stíhačky. Majú výšku snáď 6 tisíc stop. Stúpam a točím na núdzový výkon smerom juh a nespúšťam z Nemcov oči. V tom si všimnem, ako sa nad našimi loďami strhla úporná bitka. Šesť či osem lietadiel točí vôkol seba v malej výške. A všade streľba, drahá Sue, všade streľba. Pália lode, pália Nemci, pália naši stíhači. Neviem rozoznať koľko lietadiel je našich a koľko nemeckých. Medzi tým som dosiahol výšku 3000 stop a stál pred rozhodnutím čo spraviť.
Skúsenosť a rozum mi vraveli stúpať ďalej, mimo bojov a potom sa vrátiť a učiť Nemcov ,ako sa prepadáva z výšky. Náhle mi to však niečo vo mne zakázalo. Strhlo mi to ruku doľava, do psieho zápasu medzi lietadlami. Nenechám predsa svojich priateľov v svrabe! Neustále som sa pozeral dozadu, čo robí vysoká dvojica Nemcov za mnou.
Za týchto podmienok sa ocitám v boji a neustále krútim hlavu všetkými smermi. Ani malú chvíľu neletím rovno a ďakujem Bohu, že ma nepreložili k letke Corsairov. V ňom by som takto krútiť a točiť nemohol.
Dostávam sa za lietadlo s čiernymi krížami. Je ešte mimo dostrel mojich zbraní, ale vidím, že je to Focke Wulfe 190. Nenávidený nepriateľ. Letí rovno...a stúpa...a teraz ťahá stúpavú pravú zatáčku. Letí presne tak, ako to nechcem. Nemôžem ísť hore a stratiť rýchlosť v závese roja Fokkáčov. Tí sa medzičasom dostávajú za mňa a ja sa snažím predstierať ,že o nich neviem.
Málinko stúpam a troška točím, aby som videl svojich protivníkov vzadu. Je to nebezpečná hra so smrťou. Keď usúdim ,že je čas, prudko strhnem páku doľava a pritiahnem. Takto môj Seafire smeruje prudko dolu a počujem výstrely kanónov nemeckých stíhačov.
Znova som v zápale súboja strojov a mužov. Prelietavame vedľa seba, nad sebou, oproti sebe...chaoticky vo všetkých smeroch. Vidím, že sú tu minimálne 4 Fokkáče. Damn! Sú v presile. Neodvažujem sa chytiť nejakého súpera a sledovať ho. Naproti tomu, neustále letím kľučkujúc a rozhliadajúc sa všetkými smermi....Keď usúdim ,že nehrozí nebezpečie, stúpam.
Ale Huni si chcú dnes vybrať svoju daň a naraz sa ocitám v spoločnosti stále v roji letiacich dvoch Fokkov a ešte ďalšieho nemeckého stíhača.
Strhne sa boj a ja klesám, stúpam /keď je za mnou čisto/ točím /čo najmenej keď netreba, čo najviac keď je Hun v pozícii na streľbu/ Takto sa spolu naháňame nekonečné 2 minúty a ja som vedel, že toto vyzerá zle. Vždy som sa ich nejako zbavil a rozhodol som sa stúpať ,keď som k tomu dostal príležitosť. Vedel som, že zrejme ma zostrelia a vedel som, že potrebujem výšku na opustenie lietadla padákom.
Náhle som však zistil, že trojica Hunov ma pustila. Asi som bol pre nich príliš ťažký súper a vybrali sa dolu loviť niekoho iného. A už ich vidím! Otáčam to dole a všímam si protilietadlovú paľbu na osamelý ciel blízko mňa! Nemec! Posadím to za ním a z najbližšej vzdialenosti mu čistím útroby dvoma kanónmi a štvorma guľometmi. A už sa zjavujú plamienky a výbuchy tancujúcej smrti na jeho krídlach! Nemec dostáva dávku a na moje obrovské prekvapenie – letí stále rovno, nízko nad hladinou.
Tu si spomínam na svojho kamaráta letca Lucasa Vinsa, ktorý bol svojho času presvedčený ,že nevie trafiť rovno letiaceho Huna. Ale stačí keď zatočí a je jasný...
Strieľam ďalej, dlhou dávkou ,ale moje lietadlo vďaka rýchlosti ktorú nabralo tancuje hore dole. Robí mi problém svoju vrtuľovú krásku presvedčiť, že teraz potrebujem byť presný...strieľam a Nemec púšťa čierny dym a začne horieť. Prekvapuje ma to, nevidím Fokkáča často horieť jasným plameňom...Fric padá do hlbín a ja točím a stúpam. Neustále sa rozhliadam.
Prejde asi pol minúty a spozorujem na dvanástke ďalšie lietadlo. Kto to je? Letí oproti mne, avšak zároveň padá dolu. Má to tupý čumák, môže to byt náš Corsair, alebo Hun. Chvíľu čakám...už je dosť blízko...a je to Hun!! Preventívne po ňom vypálim a zisťujem, že minul som muníciu vo svojich kanónoch. Strieľam ďalej, asi dvojsekundovú dávku pod takým uhlom ,že ani neverím ,že by som mohol trafiť americkú B17stku... Prelietam ho, obzriem sa dozadu...a neverím vlastným očiam!! Padol dolu! Vidím gejzír vody po jeho dopade. Pilot to dostal zrejme priamo do hlavy. mám viac šťastia ako rozumu, 4 x 7,7mm guľomet nie je pre FW 190 veľký problém. Pre pilota však zjavne áno...
Medzi tým sa situácia nad loďami upokojuje. Prelietavam tri či štyri Seafiry a uvedomujem si ,že je čas pristáť. A to aj napriek tomu ,že od vzletu uplynulo len 18 minút. Viem však ,že bez funkčných kanónov som pre Nemcov len polovičnou hrozbou.
Blížim sa k lodi, robím prvý okruh, vyklesávam a ustálim rýchlosť. V diaľke vidím znova paľbu našich protilietadlovcov, ale viem, že tam už nemám čo robiť. Iné by to bolo v prípade náletu bombardérov, samozrejme...Spúšťam klapky, odomykám ostruhu, spúšťam podvozok. Svietim. Vysúvam hák .Pripravujem sa na pristátie. Musím predviesť bezchybný výkon, inak znehodnotím mašinu ,alebo skončím v oceáne a všetky svetlé momenty z mojej akcie budú skalené.
Loď už sa javí ako obrovská pre človeka, ale ešte stále primalá na pristátie...Také šialenstvo, pristávať na loď...Nakoniec však pristanem na tri body a hák ma zachytí o lano natiahnuté cez palubu. Vypínam motor a otváram kokpit. Leje sa zo mňa pot a chvíľu nečinne sedím. Pribehne ku mne mechanik James, usmiaty a nadšene chváli môj dnešný výkon. Nakoniec premiestňujem mašinu tak, aby aj ostatní mohli pristáť. Idem si ľahnúť a som šťastný, že dnes už nemusím letieť.
To je asi všetko, drahá Sue, čo som Ti dnes chcel napísať. Zaiste mi odpustíš, že nenapíšem viac o tom, ako sa mám. Plánujem Ti napísať budúci piatok ,keď budem mat voľno.
Pozdravuj všetkých doma, najmä tetu Ellys, nech sa čoskoro uzdraví
Dúfam,že sa nik nehnevá, že zasieram fórum,ale toto bol jeden z letov, po ktorého skončení som sa spokojne vystrel na stoličke, utrel pot a nechcel letiet,aby som si náhodou neskazil dojem z dnešku. A pocítil som túžbu zvečnit to takto. Hoci samozrejme,nič extra som nepriedviedol. Ale takýto polet človeku radosť urobí
BTW myslím, že podobných dílek už je tu nekolik. Třeba by stálo za to časem vytvořit nějakou literární sekci. Nebo to můžeme nasázet do článků, tam se toho stejně moc neděje...
Příspěvků: 1543 Bydliště: Jindřichův Hradec Založen: 24.04.07
Přidán 31/01/2009 11:20
Včera jsme s Cibulem, Runnerem a Mrtvolou taky zažili krásný polet na této mapě.
Naplánovaly jsme útok na ošklivého a zlého Tirpitze.Zvolili jsme supertajnou cestu "zadem" a po zásahu 4 torpédy začal Tirpitz krásně hulit.Myslím, že ještě jeden takový nálet a šel by ke dnu.Jenže bylo už půl jedný ráno a tak jsme šli chrnět.Míra podpůrných látek v krvi taky už nebyla zanedbatelná
Pokud by se nás na této mapě někdy sešlo třeba osm, myslím, že by stálo zato zkusit potopit tuto chloubu Kreigsmarine jedním vrzem....
Sedláme Beaufightery a vyrážíme jižní cestou do Norska:
Vstupujem do Norska a plížíme se fjordy...
Jsme hrozně tajný....
Tirpitz mlčí...Posádka asi útok absulutně nečeká.No ať je to jak chce, když už jsme tu....
Naše cesta vedla tudy:
Vzhledem k tomu, že to bylo v pátek večer a server byl plný fokáčů, myslím, že je tahle cesta relativně bezpečná...
Musím taky pochválit kluky, kteří letěli skvěle celou cestu a ve zdraví se vrátili na základnu
Jeden známý z 12./JG 5 (spřátelili jsme se v jedenatřicátém v Calshot Spitu při Shneiderově poháru) mi přes Švýcarsko (má slušné styky v Abwehru) poslal včera v noci následující dopis:
Ahoj
Vcera jsem vasi ctverici (ne)potkal na Spits vs 109, mise Tirpitz...
Patral jsem po vas v tech Baufighterech... cca 75min... ale neuspesne jak jste si asi vsimli ze :-) Nicmene jsem koukal na track a sledoval vas 50min stealth utok na Tirpitze
Pekna pracicka v tech udolickach No a preci jen jsme se potkali...
Kdyz jste byli na priletu asi 2-3ctverce od modrackeho pobrezi dole na kraji mapy tak jsem nad vama preletel cca o 2k vys Ale tou dobou jsem mel na 12ti asi v 5ti 6 kontaktu
a nekdo od nas hlasil ze jsou to rudosi, tak jsem po vas bohuzel nemohl patrat a privitat vas s nalezitou peci a musel se starat o vlastni zadek...
Kevsemu se ukazalo ze to byly modraci No nic, tak snad nekdy priste
Takze ta technicka... Vypadalo to ze jste provedli nerusenej utok na Tirpitze, ctyrma torpedama... Myslis ze jste mu neco udelali??? Z tracku to moc nevypadalo...
PS: A stydte se! Litat mimo mapu a jeste rozflakat 3 masiny pri pristani!
No nic tak S! a treba se nekdy potkame pri podobnym naletu
Znám pár chlápků ze SIS, a tak jsem mu stejným kanálem mohl odpovědět:
Čau,
paráda, útok očima nepřítele. To mne baví
Takže:
snažili jsme se nelétat mimo mapu, ale na jejím jižním okraji. Pokud jsem něco nepřehlédl, ani jednou jsme z ní nevylétli.
Po útoku (řekl bych, že jsme se trefili všichni), jsme udělali něco, co se zásadně nedělá: ještě jeden přelet (abychom se mrkli, co jsme způsobili). Tirpitz kouřil, docela slušně. Jenže si nás při tomhle zbytečném přeletu někdo všiml a měli jsme co dělat, abychom tam nenechali zadek.
Řekl bych, že kdybychom to ještě jednou otočili, nabrali znovu torpéda a vrátili, tak jsme Tirpitz poslali tam, kam patří Jenže už bylo po půl jedné a nám se chtělo spinkat...
Když jsme vykličkovali fjordy na volné moře a žehlili hladinu, chtěl šéfík zkontrolovat, kolik máme šťávy. Hledali jsme palivoměr (beufighter ho má poněkud netypicky na levém bočním panelu), no, a náš velitel ho našel až pár metrů pod hladinou.
Tou dobou už se FPS moje a jednoho dalšího člena roje pohybovaly tak kolem 5. Při přistání klesdy na 3. No, a tak jsem skončil na ploše s urvaným podvozkem a ohnutými vrtulemi. A parťák jakbysmet.
Příště Vám ten krám pošleme ke dnu.
Pak ještě dorazilo tohle:
Ahoj
Tak to jste kluci sikovny, ze jste mu nalozili U me v tom tracku prave nebylo zadny poskozeni videt, jenom upadly jeraby za Tirpitzem, proto jsem se na to ptal... Ani flak neni videt...
Prislo mi divny ze by jste se z takoveho utoku netrefili...
A s tim pristavanim a litanim mimo mapu to neber nijak vazne, to byl jen takovej popichovaci forek...
Skoda toho benalu no...
A ze jste meli nekteri i 3FPS me ani ve snu nenapadlo, to se pak pristava spatne...
Ale je to pekny poctenicko, aspon je videt ze ne kazdej nam nadava za to ze se snazime litat podle moznosti nasich stroju (a ne jako Otsu, kterymu trci z prdele zabi stehynko a ma mindrak ze maj francouzi maly ptacky)...jinak co je za narodnost Cibule...Cech? Nebo jsi to jeste musel prekladat?
Příspěvků: 1543 Bydliště: Jindřichův Hradec Založen: 24.04.07
Přidán 31/01/2009 18:23
Takový příspěvek potěší.Zrovna jsme se o tom během letu bavili, že nás určitě někdo bude hledat.Přece jen 4 Beafightery 70 minut ve vzduchu a Tirpitz jako lákadlo..To muselo bejt všem jasný, kam míříme.
A přesto byl útok, díky našemu stalth pojetí mise, úspěšný. Jen mě fakt mrzí, že jsem to nedotáhl domů s váma.Jo čučet na budíky 5m nad vodou se nevyplácí.
To by me zajimalo kde jste z ty mapy vylitli...na obrazku mate zvedajici se teren po prave strane a tu nekonecnou placku po leve...pokud jste cestou tam (tedy ze Z na V) leteli podle trasy na obrazku a vyletli z mapy na jiznim okraji, tak byste museli mit ten zvedajici se masiv po leve strane a placku napravo...to same pokud byste zacli tocit sever a vyletli z mapy na vychodnim okraji...
To znamena ze jste vyletli z mapy pri navratu? Ale podle trasy na obrazku jste meli letet od fjordu primo nad morem...tedy neco nesedi...
Zdar panove!
No jak psal Cibule moc me nepochvalili
Ale ono to ve skutecnosti vypadalo takhle http://i74.photobucket.com/albums/i255/xHorst/IL-2_Fun/meeting.jpg
a nebyly 4 ale 6... Meli 2k prevahu, videli me a sli dolu
Takze za to muze JaFu2 a jejich spatna koordinace
A vy jste meli z prdelky klicku, protoze jsme se na vas taky mohli sesypat vsichni
Nicmene jsem ztravil prijemnych 75min letu v patrani po vas a rval si vlasy ze jsem si nevzal pridavnou nadrz...
Startoval jsem o chvili pozdeji nez vy. Priblizny plan moji hlidky
Kdyz jsem dojel k vasemu pobrezi a nepotkal vas, tak jsem zacal resit co a kde podnikate.
Na mape je cilu vice nez dost a spis jsem odhadoval ze vezmete rakety a pojedete severni cestou na neco mensiho, Tirpitz mi prisel prilis ocividnej cil...
No nic, ted uz vim, ze si nekladete malych cilu a zaridim se podle toho
A z mapy jste vyleteli az pri navratu nekde ve sloupci N nebo M, coz uz bylo vzasade jedno, protoze Tirpitz uz dostal svuj pridel torped...
Jsem rád, žes poskytl report taky z druhý strany, to se stává málokdy a je to super.
To že jste na nás nevlítli mi až tak nevadí
Musím ale ocenit vaší snahu, protože takovou trpělivost má málokdo a jak tak koukám, tato cesta příště už tak bezpečná nebude