Udělal jsem trochu pořádek ve starých restech, a připravuji nějaké basové preludie ze šuplíku. Dokud nepřijdou pánové Parkinson s Alzheimerem. Než to přivedu na svět, tak jsem vypustil pár kousků z rockového mládí. Jak říká Werich: ,,Už abychom byli zase tak hloupí."
A když už tak všechno pohromadě v novém hávu. Takový italský "satarmo" webík (proto i ta paskivlní doména), co si ztluče i laik jako já: https://macekpe.wixsite.com/matyldafilmstudio
Mít lidi povahu německého boxera, na Zemi by byl ráj.
To už je takový měkký závěr evoluce. Jak zpívá jeden klasik, ...som vyrástol na death metále..." , a dneska si pouštím Mócarta.
Vtipné je pozadí nahrávek. Studio na pár hodin za poslední prachy, takže šup na první dobrou. Proto ta kixovitá koncertní atmoška, než se pazoury rozhýbou. Zbyl pak čas, tak pašáci vytáhli + 1 song (Sometimes), kterého jsme měli tak půl, a od kytarového sóla improvizovali všichni. Zpívák pak druhý den přitáhl ještě buchtu z nějaké brněnské kapely, kterou sbalil pár dní před tím, a ukecal zvukaře k dotáčce těch ženských hlasů. To bylo i takové překvápko pro nás. Rockeři no, nějak to dopadne...
Mít lidi povahu německého boxera, na Zemi by byl ráj.
