100. výročí narození Stanislava Rejthara, válečného letce z Vysočiny
Muž ryzího charakteru a velkého vlastenectví, Stanislav Rejthar, se narodil 28. října 1911 Kuroslepech u Náměště nad Oslavou. Po maturitě narukoval do armády a akce „1000 pilotů republice“ jej přivedla k letectvu. 1. srpna 1937 nastoupil v hodnosti poručíka k 5. pluku v Brně.
Okupace milované vlasti byla počátkem dlouhé cesty boje za svobodu, jímž dostál vojenské přísaze. Odešel přes Polsko do Francie, ale její rychlý pád zabránil přesunu na frontu. Poslední nadějí byla Velká Británie, kde v červenci 1940 vstoupil do Royal Air Force. Absolvoval výcvik, několik kurzů a působil jako letecký instruktor. 22. září 1942 nastoupil k 313. československé stíhací peruti, s níž se účastnil ofenzivních akcí. V dubnu ale utrpěl těžké zranění páteře při nouzovém přistání, když jeho Spitfiru došlo během návratu z letu palivo. Léčil se plně rozhodnut k návratu a po čtyřech měsících znovu bojově létal. Počátkem roku 1944 se přihlásil do Fajtlovy skupiny letců směřující do SSSR. V červnu zformovali 1. československý stíhací letecký pluk, u nějž se stal náčelníkem štábu. Jednotka byla poslána na pomoc Slovenskému národnímu povstání, ale nedostala se jí adekvátní podpora ze strany sovětů. Při nuceném ústupu dokázal mužstvo převézt přes zasněžené hory zpět a probít se s ním zpět skrz frontu. Do osvobozené republiky se vrátil v polovině května 1945.
Sloužil dál v armádě, ale komunistický převrat v únoru 1948 zmařil vyhlídky na dobrou budoucnost země. Charakterní hrdiny zrůdný režim nepotřeboval, zneuctil jejich oběti a snažil se je uvrhnout v zapomnění. Podplukovník Rejthar byl vyhozen z armády a perzekuován, ale udržel si rovnou páteř. Jeho dny se naplnily 20. listopadu 1977. I po letech však zůstává vzorem a inspirací nejen pro ctitele našich válečných letců. Čest jeho památce!